Ještě než se písklo první podání, řešili jsme spíš teploměry než taktiku. Sestava se lepila doslova za pochodu, někdo přijel bez tréninku, někdo v neideálním stavu, někdo jen na chvíli. Velké díky patří všem, kteří i přes zdravotní potíže dorazili a pomohli týmu – přesně tohle jsou chvíle, kdy se pozná charakter

Sobota: realita extraligy

V sobotu nás čekaly zápasy s Příbramí a Brnem. Kluci si zvykali na tempo, systém, úroveň… my trenéři zase na to, kdo vlastně může dneska vůbec hrát a jakém postu.

Oba zápasy jsme prohráli 3:0. Snažení bylo vidět, bojovnost taky, ale ruku na srdce – za těchto okolností to bylo strašně těžké. Extraliga nepočká, nepřizpůsobí se a neptá se, kdo má rýmu.

Hotel, noc a… zlom.

Po přespání v hotelu Arena umístěném ideálně naproti hale přišla neděle. A s ní úplně jiný tým.

Ranní zápas proti domácí Dukle Liberec přinesl to, co máme na volejbalu rádi – boj, emoce a trochu trenérského šílenství. Tah, kdy se naše libero přesunulo na smeč, se ukázal jako klíčový a kluci předvedli skvělý týmový výkon. Výsledek? Výhra 3:0 a zasloužený potlesk.

Tečka, jak má být.

Odpoledne jsme stejným stylem zvládli i zápas s Blue Volley Ostrava. Další výhra 3:0, další poctivý výkon a hlavně – potvrzené udržení ve skupině. Navíc jsme si tím zajistili účast na finálovém turnaji osmi nejlepších týmů, a to už dva turnaje před koncem sezony. Malý sportovní zázrak? Za těchto okolností rozhodně ano.

Díky patří všem hráčům, kteří nastoupili, pomohli, bojovali a někdy šli až za hranu komfortu. Díky trenérům, realizačnímu týmu i „záskokům“ z okolních klubů, kteří skočili do extraligy rovnýma nohama. A v neposlední řadě díky rodičům a fanouškům za podporu.

Tenhle víkend nebyl o dokonalém volejbalu. Byl o týmu, soudržnosti a vůli se nevzdat. A přesně na tom chceme stavět dál.

Tým GREEN VOLLEY