Plni nadšení a optimismu se těšíme na náš zápas s Příbramí. Na hráčích bylo vidět veliké odhodlání a chuť. Ale….už na rozcvičce bylo vidět, že něco nehraje. Nastoupili jsme v sestavě: náhra Jakub Nikel, smeč Vojta Bláha a Jan Válek, blok Jarda Maxim Drozd a Aleš Pustějovský, univerzál Vojta Nekola a libero Matěj Kohut, střídal Jakub Vorobel. A s prvním hvizdem to přišlo. Kluci vypadali, jak kdyby měli svázané ruce i nohy. Místy to dokonce vypadalo, že jsem přivezl na zápas děti z Beskyďáčku. Znamenalo to pro nás drtivé porážky jak v prvním, tak druhém setu. Byl jsem nucen vystřídat Vojtu Nekolu, abych zabránil rodinné tragédii, protože z jeho výkonu vstávaly mému asistentovi (otec Vojty) vlasy takovým způsobem, že místy připomínal ježka Sonika. Na univerzála jsme postavili druhého nahrávače a nutno podoktnout, že se role zhostil na výbornou. Pro nás to znamenalo vítězství ve třetím setu. Ve čtvrtém setu bylo na Příbrami vidět, že se začíná o výsledek bát, ale naše zbytečné chyby pohřbily šance na dobrý výsledek a prohráli jsme 3:1.